NAKAJIMA Ki -44 SHOKI

                Spojenecké síly, které se ocitly ve válce s Japonskem, měly ztíženou situaci s rozpoznáváním a určováním japonských letadel. Japonci dosti úspěšně utajili rozvoj své letecké techniky a doslova šokovali své protivníky její účinností, alespoň v první překvapivé fázi tichomořského konfliktu. Spojenci ani vlastně kloudně nevěděli, jaká letadla na ně útočí. Výrobce či typ nebyl znám a pokud ano, pak se nesnadno vyslovoval. V červenci 1942 proto vznikl ve spojeneckém výzvědném středisku v Melbourne nápad, rozlišovat japonské letouny snadno vyslovitelnými krátkými jmény. Postupně se tento systém propracovával a byl přijat jako jednotný v celé pacifické oblasti.

Stíhací stroje dostávaly převážně muž­ská křestní jména, ale byly i výjimky. Jednou z nich bylo pojmenování nového přepadového stíhacího letounu, který se objevil v roce 1942 nad čínskými základna­mi a překvapoval vysokou rychlostí. Spo­jenecké jednotky mu začaly říkat Tojo podle tehdejšího japonského minister­ského předsedy Hodeki Toja. Toto jméno posléze zevšeobecnělo.

Teprve později se zjistilo, že jde o výrobek firmy Nakajima, a sice o typ Ki-44 s japonským bojovým názvem Shoki (Démon). Typem Ki-44 si japonské armád­ní letectvo objednalo u Nakajimy přepado­vý stíhací letoun vyznačující se vysokou rychlostí 600 km/h ve výšce 4000 m, do níž se stroj měl dostat za méně než pět minut. Tyto specifikace z roku 1938 byly nespor­ně náročné. Šéfkonstruktér T. Koyama se měl zaměřit zejména na uvedené parame­try, zatímco dosud tolik požadovaná obrat­nost se dostala do pozadí. To umožnilo navrhnout letoun s poměrně malou nos­nou plochou a na japonské poměry s vysokou hmotností na jednotku plochy. Aby se přece jen nezhoršily schopnosti vykonávat bojové obraty nad nutnou míru, použil konstruktér tzv. bojové klapky, tedy diferencovaně otevírané vztlakové klapky na té či oné polovině křídla.

                Ki-44 se objevil na letišti Ojima v srpnu 1940. Vyznačoval se kompaktními tvary, vřetenovitým trupem s dokonale zakapo­tovaným motorem Nakajima Ha-41 , což byl čtrnáctiválec o 919 kW (1250 k). Kabi­nový kryt byl krátký, kapkovitý. Výzbroj tvořily dva synchronizované kulomety vz. 89 ráže 7,7 mm nad motorem a dva nesynchronizované kulomety vz. 1 (Ho-103) ráže 12,7 mm v křídle. Zkoušky tří prvních prototypů však přinesly zkla­mání, očekávanou rychlost nedosáhly a tak procházely řadou úprav. Dalších sedm strojů předsériové produkce a dva z prototypů sloužily od 15. záři 1941 pokusně v Číně. Japonské armádní letec­tvo převzalo tento typ do služby až v září 1942. Původní verze měla označení Ki-44-­Ia. Záhy se zavedly všechny čtyři kulomety vz. 1 u Ki-44-Ib, kde se změnil i chladič oleje. Ki-44-Ic měl zase úpravy na podvoz­ku.

                Skutečnou velkosériovou verzí se však staly až stroje Ki-44-II, pro něž se podařilo zajistit výkonnější motory Nakajima Ha-109 o 1117 kW (1520 k). První kusy se objevily v srpnu 1942, zprvu jako Ki-44-
IIa s výzbrojí odpovídající Ki-44-Ia. Větší část produkce se však zaměřila na Ki-44-IIb se všemi čtyřmi kulomety vz. 1. Stroje určené pro boj proti americkým B-29 nesly jako Ki-44-IIc dva křídelní kanóny Ho-3 ráže 20 mm. Některé dostaly zajímavou zbraň, kanón Ho-301 ráže 40 mm. Střílel bez­nábojnicové střely s prachovou náplní zalisovanou do zadní části náboje (hnací plyny unikaly dozadu dvanácti tryskami). Ho-301 byl lehký, ale nesl jen deset nábojů s úsťovou rychlostí 232 m/s při kadenci 450 ran za minutu. Dostřel byl jen 150 m.

Poslední verzí byla Ki-44-III s motorem Ha-145 o 14 70 kW (2000 k), větší nosnou plochou a změněnou ocasní partií. Začala se zkoušet v červnu 1943 a do výroby šly verze Ki-44-IIIa se čtyřmi kanóny Ho-5 ráže 20 mm a Ki-44-IIIb se dvěma Ho-5 a dvěma Ho-203 ráže 37 mm. Ve výrobě záhy ustoupily modernějším Ki-84.

                Ki-44 se používaly od doby Doolittleova náletu na ochranu japonské pevniny, dále v Číně, Malajsku a Barmě a také při ochraně naftových polí na Sumatře. V boji proti B-29 zaznamenaly určité výsledky, ale záhy jejich piloti přešli ve speciálních jednotkách na sebevražedné útoky. Obec­ně byly Ki-44 sice rychlé, ale hůře ovlada­telné a pro méně zkušené piloty až nebezpečné.

 

Fotografie
perokresba 1 perokresba 2 kamufláž 1
kamufláž 2 kamufláž 3 kamufláž US

fotografie

 

Hlavní technické údaje

Výrobce: Nakajima Hikkoki K.K., závod Ota. Celkem postaveno 1225 letounů, z nich 1167 verzí Ki-44-II a -III.
  Verze

Ki-44-Ia

Ki-44-IIb
  Rozpětí (m) 9,45 9,45
  Délka (m) 8,75 8,75
  Výška (m) 3,25 3,25
  Nosná plocha (m2) 15,00 15,00
  Hmotnost prázdného letounu (kg) 1944 2106
  Vzletová hmotnost normální (kg) 2550 2764
                            s přetížením (kg) 2886 2993
  Maximální rychlost (km/h) 580 605
      ve výšce (m) 3700 5200
  Cestovní rychlost (km/h) 400 400
  Výstup do 5000 (min) 5,9 4,3
  Dostup (m) 10820 11200
  Dolet (km) 926 1295
   s přídavnými nádržemi (km) 1722 1700